Historie

Přečtěte si o tajuplné a bohaté historii našeho mlýna.

Davídkův mlýn, jak je v některých pramenech také nazýván, stojí na svém místě zřejmě již od poloviny 14.století, kdy opat  Sázavského kláštera Silvestr zakládal na klášterním panství hutě a mlýny. Majitele mlýna lze v současné době jmenovitě doložit od roku 1650 až do dnešních dní. Proto jsme také do loga mlýna dali tohle poslední nesporně doložené datum. Před tímto datem byly listiny o tomto dominikálním mlýně uloženy v klášteře, odkud zmizely při jeho rušení neznámo kam.

Ke kouzelné a tajuplné atmosféře mlýna se váže několik pověstí z nichž některé můžeme najít nejen v kronikách ale již v současné době kolují i na internetu. Jednou z nich je pověst o mlynáři a jeho mladé ženě:

V jednom z údolí Vavřineckého potoka stojí malebný mlýn – na první pohled naprosto obyčejné stavení. Přesto je opředeno nejrůznějšími legendami. Podle jedné z nich se tu kdysi dávno usadili čerti, kteří mlýnským kolem otáčeli jako zběsilí i v obdobích naprostého sucha, kdy koryto potoka bylo na troud vyschlé. Snad také proto se mezi starousedlíky vypráví o labyrintu tajných chodeb a skalních dutin, z nichž vyvěrala oda, která měla v takových okamžicích mlýnským kolem otáčet. Ale nebyli to jen čerti, kteří starobylý mlýn obývali. Podle jiné pověsti zaklepal jednoho večera na dveře stavení neznámý návštěvník. Když mlynář, statný chlapík, otevřel, spatřil překrásnou dívku. Měla modré, uhrančivé oči. Hospodář, užaslý její krásou, stál jako opařený. Jediné, co se mu v tu chvíli honilo hlavou, byla myšlenka jak dívku udržet ve mlýně a jak to udělat, aby se stala jeho ženou. Dívka o vdavkách nejprve nechtěla ani slyšet, ale když zjistila, kolik zlaťáků ukrývá mlynářova truhlice, dala si přece jenom říct. Vzala si mlynáře za muže a nějakou dobu s ním šťastně žila. Pak ale začala utrácet, kde se dalo, až ze mlýna zmizel i poslední groš. Tehdy nastaly kruté časy. Mlynářka vyčítala muži chudobu a chtěla ze stavení utéct. V ten čas však krajem putoval bohatý kupec, kterého kdesi u kouřimského rozcestí přepadli loupežníci. Kupec se bránil, jak mohl, ale loupežnické přesile neodolal. Těžce zraněný se dovlekl do mlýna, kde zemřel. Když mlynář ukládal nebožtíka do rakve, uviděl za jeho opaskem velký obnos peněz. V tu chvíli mlynářku napadlo, že by se její muž mohl dát na loupežnické řemeslo. Tak se také stalo. Když mlynář zemřel musel pak otáčet kolem a pomáhat pocestným tak dlouho dokud svoji vinu neodčinil. A jak dopadla mlynářka? To si přijďte poslechnout k nám na Mlýn Davídkov…

O Davídkově mlýně kolují různé pohádky a pověsti, nicméně údolí Vavřineckého potoka bylo v těchto místech již od pradávných dob svědkem skutečných historických událostí. Již v 8 století n.l. stálo nad úbočím staroslovanské tzv. Hryzelské hradiště, které se nachází v poloze Na Šancích na ostrožně nad Vavřineckým potokem. Jde o jedno z největších hradišť tohoto typu (oppidium), jeho plocha je asi 26 hektarů, vlastní akropole má kolem 4.8 hektarů.

Hradiště je  chráněno třemi pásmy valů místy velmi dobře zachovalých, dodnes 5-6 metrů vysokými (jde o nejlépe zachovalé hardby slovanského hradiště u nás), strmé srázy nad Vavřineckým potokem jsou chráněny méně, případně stopy valů chybějí docela (zda byly v těch místech postaveny nebo ne se mi nepodařilo v literatuře zjistit). Obě předhradí, chráněná dvěma vnějšími pásmy valů, nebyla patrně trvale osídlena; pouze akropole. Ta je chráněna třetím pásem valů, který navazuje na srázy nad potokem. V severním konci opevnění je klešťovitá brána, která hlídala vstup na hradiště. Ta byla klešťoviě zahnutá dovnitř, s předsunutým klínovitým blokem (podobný vstup měla i brána keltského a následně slovanského hradiště na Staré Kouřimi, která je ostatně nedaleko).

Hradiště bylo snad pomezní pevností na jižní hranici kouřimské (zlické) oblasti od konce starší doby hradištní po velkou část střední doby hradištní, tj. od 8. století do druhé poloviny 9. stol.

První výkopy provedl v roce 1850 hrabě Šternberk ze Zásmuk, ve druhé pol. 20. století (1954, 1967 a 1978) byl proveden rozsáhlejší opakovaný výzkum pod vedením M. Šolla. Hradiště bylo zapsáno do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 894.